Clarinet Factory je pražský čtyřčlenný ansámbl, který si zvolil za jeden z ústředních nástrojů své tvorby klarinet. V minimalisticky pojatých harmonicko-rytmických patternech vytvářejí jeho členové nevšední crossover. Tři roky po vydání jejich poslední desky Meadows přicházejí s novinkou Pipers, kterou 12. června vypustí do světa Supraphon.
„Když tvoříme, snažíme se nepojímat klarinet tak, jak jej posluchač má v hlavě dopředu zažitý. V momentě, kdy zvuky provlékneme efektem, dostaneme úplně novou barvu a náladu a už opravdu skoro zapomínáme, že jsme klarinetisté, přizpůsobíme tomu i způsob hry. Jednoduše řečeno – hrajeme tak, jak to v tu chvíli slyšíme. Když tam cítíme basu, napodobíme ji, když klezmer, tak napodobíme ten, stejně jako třeba zvířecí jekot nebo souzvuky připomínající folklórní píšťaly či alikvótní zpěv. Mnoho těchto způsobů hry pochází třeba i ze soudobé vážné hudby, různé slaptony, vícezvuky, echotony, takže řemeslo už vlastně máme dávno od škol ve výbavě. Jen se ho nebojíme použít k našemu ‚nevážnému‘ obrazu,“ přibližuje kapelník Jindřich Pavliš, jak hudba souboru vzniká. Aktuální desku poodhaluje první zveřejněná skladba What a Love.
Album Pipers bylo nahráváno téměř live ve Studiu SONO s přispěním producenta Milana Cimfeho v roli hosta. Zvuk, kterého se Clarinet Factory podařilo dosáhnout, je velmi pestrý, k čemuž přispívá jejich neustálá potřeba objevovat nové způsoby práce s hudbou. „Některé efekty a postupy už za ty roky důvěrně známe, takže si dovedeme představit, co různé delaye, reverby, oktávery nebo harmonizéry udělají. Je ale milion možností, jak je nastavit, a my se vybavili tak, abychom s nimi mohli přímo na pódiu pracovat jako s hudebními nástroji dle své vlastní představy. Zároveň prozkoumáváme nové algoritmy efektů, učíme se ovládnout loopery tak, aby smyčky neovládaly nás. Zrovna loopery jsou pro nás úplně novou kapitolou, kterou poprvé využíváme právě na Pipers. Neuvěřitelně rozšiřují možnosti. Z kvarteta jsou schopné udělat i pořádný bigband.“
Obálku desky má na svědomí Pavel Fuksa, jenž ztvárnil na titulu „chemické složení vydechovaného vzduchu, rozeznívajícího klarinet“.
