Bedekr 5/2017

Bedekr 5/2017 Bedekr 5/2017

Chvíli se nám nechtělo cestovat, ale nebojte, my to doženeme. V dalším díle našeho recenzního Bedekru se rozjedeme v Česku se Zrní a ostravským elektronikem Lowmoe, v přístavním Gdaňsku se zastavíme za postklasikem Stefanem Wesołowskim, v Rusku okusíme industriální synthy WWWINGS, trochu něhy nabereme na Islandu u Sóley a v Americe se nejprve ponoříme do imaginativního saxofonu Colina Stetsona a introspektivní proměny Marka Lanegana. Tak místo krosny sbalte přehrávače a pojďte si hrát na cestovatele spolu s námi.


Colin Stetson – All This I Do For Glory

Saxofon Colina Stetsona dodává mnoha jiným hudebníkům a kapelám žádaný atmosférický punc. Své o tom ví Bon Iver, Arcade Fire nebo třeba TV on the Radio. Vůbec nejsilnější zážitek však přináší, když Stetson vystupuje sám za sebe. Na svých sólových nahrávkách posouvá hranice chápaní a vnímání saxofonových melodií do bezbřehé imaginativní sféry.

Sólová Stetsonova tvorba je experimentem na druhou, ale přitom uposlouchatelná bez větších potíží. Jeho nejnovější nahrávka All This I Do For Glory je vyvrcholením jeho snah o to, jak vyjádřit skrze saxofon ryze fyzické a niterné pocity a projevy. Člověk se ve víru skladeb lehce zapomene a brzy zamění saxofon za hrdelní expresionistické výkřiky a projevy člověka, překypujícího extenzivními emocemi. Tato vokální mystifikace je navíc o to úchvatnější, když se dozví, že Stetson vše přehrává naživo a naráz, bez použití smyček či overdubu. Každé zašramocení klapky, každý přídech je zde přitom součástí kompozice, při níž zůstává rozum tak trochu stát. Iluzorní krása. (tf)


 

Lowmoe – Authentique

Mladý opavský elektronik Lowmoe (ex-Creaticity) vydal své debutové EP Authentique na Velký pátek při jeho křtu v Opavě. „Downtempové beaty, reverbální synťáky, snové vokály a atmosférické projekce.“ Tak popisuje Lowmoe svou tvorbu vlastními slovy. EP obsahuje šest skladeb, z nichž několik je starších v novém provedení, poslechnout si však můžeme také zcela nové songy, např. Sanctuary či Authentique. Na albu hostují dvě zpěvačky, Markéta Němcová a Lanie Khuc. O vynikající fotografický vizuál se postarala Karla Schön, mixáž a mastering byl v rukou Martina Havlena v Resound Studiu v Liberci. Lowmoe má od svého hudebního zrodu v roce 2015 za sebou několik koncertů napříč Českem, zároveň účinkoval na akcích většího rozměru; na festivalech Hradecký Slunovrat, Beats for Love, Letiště Festival nebo při opavské i ostravské klubové noci. Zahrál si také letos v únoru v Kopřivnici jako předskokan Astronautalise. Spousta krabiček, kláves a čudlíků, v pozadí projekce plná barev a pohybu, snových a líbivých motivů. Co má Lowmoe v plánu dál? Kromě koncertování, objíždění festivalů a nahrávání nových tracků například natočit krátký film k právě vydanému EP s fotografkou Wlastou Laurou. (nb)


 

Mark Lanegan – Gargoyle

Zatímco na pódiu vypadá Mark Lanegan jako zaseknutý v čase, jeho hudba se za posledních pět let změnila téměř k nepoznání. Nová deska Gargoyle, začínající už čtvrtou dekádu jeho hudební kariéry, pulzuje synthy a elektronikou, a je tak dalším krokem v odklonu od pro něj typického folkového písničkářství. Gargoyle je zároveň nejzvláštnější album v Laneganově diskografii. Silně nostalgické a abruptně střídající nálady a tempo.

Death’s Head Tattoo otevírá desku těžkým, industriálním zvukem. Blues rozpáleného města a hlas táhnoucí se hustým smogem. Prvnímu singlu Nocturne vládnou zamlžené kytary odrážející neony nočních podniků a naléhavé Laneganovo volání „Do you miss me, miss me, darling? God knows I’m missing you.“ V Blue Blue Sea se proplétají synthy a akordeon vyvolávající dojem futuristické mše pro ztracené duše, přičemž Beehive je přímočarý hit, který by klidně mohli nahrát Screaming Trees v dobách své největší slávy. 

Texty na Gargoyle jako obvykle balancují na hraně hlubokého snu a nevlídné reality. Pohřebním tempem plynoucí Sister kreslí v mystické atmosféře apokalyptické obrazy se slovy „Set the sky on fire, the savage kingdom is blind,“ kdežto na First Day Of Winter se Lanegan plíživě prochází prázdnými pokoji a rozjímá nad samotou. „Blinded by these icy tears and a photograph of you, my dear, in sorrow,“ lamentuje. Závěrečná Old Swan však přináší překvapivou katarzi. „I'm free, free at last“ zpívá v euforické náladě. Jako chrlič na polorozpadlém kostele, jehož hrdlem už protekla všechna špína a hříchy světa, se tak Lanegan poprvé nepropadá do temnoty, ale míří vstříc světlu. (ab)


 

Sóley – Endless Summer

 

Pokud umělec ze země, jako je Island, pojmenuje svou desku Endless Summer, je to buď ironie, nebo blažený stav nekonečného duševního štěstí. Zdá se, že druhá možnost je případ písničkářky Sóley. Těžko říct, nakolik lze propojovat životní události s proměnou tvorby, zdá se však, že Sóley je teď šťastnější a spokojenější než kdy jindy. Napovídají o tom už samotné pastelové barvy zvolené ke grafice na obalu alba.

Osm skladeb je napěchováno islandským geniem loci až k prasknutí. Nová deska však zní o poznání veseleji než je obvyklé (rozuměj v kontextu melancholické anebo ještě melancholičtější severské hudby), byť v textech často zůstává dřívější ponurý tón. V hlavní roli opět vílí vokál, typicky zvonivé piano a tu a tam smyčce. Místo temnoty je tu ale světlo a jas, třeba skladba Grow je vyloženě průzračná, půvabná, taková holčičkovská, nadýchaná jako růžová baletní sukýnka.

Místo atmosféry pochmurných zákoutí deskou prostupují paprsky tančící po drobných mořských vlnách. A jako vlny se i melodie pozvolna a líně přehupují jedna přes druhou a po půl hodině zůstane v mysli sice příjemný, ale nakonec vlastně dost nevýrazný a vágní dojem, že se tu odehrálo cosi krásného, na co už se jen letmo vzpomíná.

Jak je zvykem, ty nejzásadnější umělecké počiny vznikají v okamžicích existenciálních krizí, zatímco šťastné životní etapy umění příliš nesvědčí. To se zřejmě stalo právě u Endless Summer. Ale tak to asi v životě má být a je to dobře.

(PS: Kdo vytrvá a zmáčkne play několikrát po sobě, může z nekonečného léta pro sebe nakonec přece jen hodně získat.) (hp)


Stefan Wesołowski – Rite of the End

V přístavním Gdaňsku má polská postklasická škola silnou základnu. Vedle Jacaszka či třeba Resiny je nejvýraznější postavou tamní mladé skladatelské generace také Stefan Wesołowski, který se po delší odmlce konečně hlásí s novou studiovou nahrávkou.

Už název desky naznačuje, že atmosféra bude rituální a apokalyptická. Wesołowski se snaží přinést transcendentální prožitek zániku a ve výsledku se mu to daří. Mnoho silnější hudební katarze jsem letos nezažil.

V počátku drží veškeré „zlo“ pod povrchem a pouze naznačuje příchod brzkého konce. Ať už je to pomocí pištění smyčců, zlověstných úderů tlumených bubnů, funebráckých dechových sekcí či oddalovaných, v mrazivém ambientu se převalujících pasáží. Wesołowski si pohrává s gradací, dlouze a trpělivě buduje a zhutňuje napětí. Teprve když ve čtvrté skladbě rozezní zkázonosnou sirénu, začíná i za pomoci elektroniky stavět konsternující zvukové stěny, před nimiž není úniku a které se ve finále zbortí v ohlušující vřavě, jež trhá sluchátka. Wesołowski stvořil dílo, o němž by se v kruzích moderní klasiky mělo mluvit ve velkém. (tf)

 


WWWINGS – A+G

Jak jsme si řekli již v loňském Echolokátoru, WWWINGS jsou elektroničtí drtiči zvuku z post-sovětských zemí. Tehdy ještě jako trio vydali svůj první full-lenght PHOENIXXX pod hlavičkou Planet Mu. Nicméně po jedenácti měsíčním působení se od Lit Daw a Lit Internet odpojil Lit Eyne (due to personal reasons). Co to pro nás znamená? Vlastně nic zásadního, naopak. Ve světě internetových projektů se prostě vymění přezdívky a jede se dál. Tudíž Lit Daw je teď AWRWSW a Lit Internet GXXOST. Logicky, žejo.

Nicméně, k tomu podstatnému. Hudebně to WWWINGS nijak nepoznamenalo. Pořád se jedná o našlapaný experiment a směsici zvuků, která pendluje mezi kakofonií a harmonií rychleji, než děcko po prvním kari, přičemž si zachovává punc dystopické osobitosti. Úvodní Forever Outplayed zaskočí kytarovou znělkou z amerického seriálu devadesátých let, ale při pokřivení zvuku hned ve třetí vteřině jsem doma a WWWINGS roztáčí svůj tradiční kolotoč morfující apokalypsy a jasně dávají najevo, že jsou tzv. Ahead of the game.

Úderné nálože střídají delší, atmosférické kousky (Digital Divide) a celé to neskutečně nakládá. Osmnáct skladeb ignorujících stereotypy a bořících limity. „Electronic Death Metal at its pinnacle,“ píše někdo na Bandcampu. Přejímám, protože líp to vyjádřit nejde. (fh)


Zrní – Jiskřící

 

Osobní krize a vzkaz, že i v tom nejhorším máme hledat šupinky štěstí, přesně o tom je nejnovější album kladenské formace Zrní – Jiskřící. Od chvíle, co světlo světa spatřil debut Voní, ušlo pět kluků z Kladna dlouhou cestu. Kapela během ní dospěla a v mnohém se odlišila od svých prvních písní. Už to není jen o lesku a smíchu švitořivé flétničky a housliček. I přes občas děsivé a smutné texty si však Zrní vždy nechávali masku pozitivity. I přestože se tak na první poslech nemusí zdát, hrátky se slovy nabraly na splínu a temnu.

Pilotní song Před náma vítá posluchače dosud neznámou aurou, téměř připomínající ranou tvorbu Sigur Rós, naříká o ztracení a rozlícenosti, která svým způsobem dřímá v nás všech a jen na nás záleží, kdy jí pootevřeme dvířka k úplnému propuknutí. Své o tom přináší i píseň Vraky. Po melancholické melodii popustíte svou bárku se vším špatným, které potom pouštíte jako andulky z klece, jako hračky po řece. Spolu s posledními tóny odplouvá i to zlé a odtejkaj, odtejkaj těžko dlouho slzy, těžko schovaný slzy, plujou pryč. Každé nebe se jednou roztrhne ze své šedi a znovu nabídne svou slunečnou náruč. Přeci jen, aby mohl být vzduch čistý, je potřeba deště.

I když se Jiskřící může zdát jako depresivní deska, není tomu tak. Album sice na smutku nabralo a mnoho nahrávek se může zdát „na jedno brdo“, ale pokud mu dáte šanci a věnujete mu víc než jedno prohnání v playlistu, svým melancholickým utěšováním s kapkou peprnosti si vás určitě získá. Přeci jen, všechno má dobrý konec. Dokud to není dobré, není to konec. (kh)

    vychází za podpory
    EEA and Norway grants
    Ministerstvo kultury ČR
    Nadace Český hudební fond
    NADACE ŽIVOT UMĚLCE

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.