Jedu na poslední chvíli, chvátám na spoj rovnou z práce. Poslední volné místo, náhradní autobus. Na cestu stíhám koupit suchý pití. Je pátek, těším se na pochroumanýho Pšenčíka a suplujícího Pařízka. Jedno malé nedorozumění se skateboardem a zdrátujou Vám v cuku haxnu. Pořád lepší, než se pozdravit s kamarádem a vzápětí sebou nechat vysklít výlohu, asi. Mučednická ulice, dlouhej kouř a zamčený hřiště.
52 Hertz Whale se do svýho špinavýho smutku tentokrát nenořila osamocená. I když se lidi na malý koncerty couraj, do Mersey přišli v pohodovým počtu, žádná scéna, známí kamarádů, guestlist na pět čtvrtek, hlavně, že se bavíme. Slyším postpunk, slyším shoegaze, screamo, postrockový chvilky, nemám srovnání, je to syrová ve vlastní šťávě máčená velryba. Jasnej tah - vytrhnout rezavou harpunu drásající tohle stvoření. Volání o pomoc na 52 hertzech.
Acute Dose s jednorukým frontmanem na stoličce a náhradníkem z týmu Ghost of you za kytarou. Dalo by se říct, že to Davidovi zpívalo bez kytary líp, nevím, spíš se hýbal míň. Štěpán válel bez skrupulí. Téměř nebyl poznat ten intenzivní, avšak velmi krátký dril tvorby Acute Dose. Abychom zůstali u toho, co komu šlo: Wero to celý prokecal. Tomáš byl jinde. Tereza se usmívala. Vendula soustředila. Znáte je. Kapela, která se dá poslouchat stále dokola, čiperná kytarovka, lehce avantgardní, kořeněná, psychedelická, současný zvuk Brna, který chceš.
DJ Johnny Opěradlo dorážel pár posledních lasiček zaručenými hity. Po Pulitzerově ceně ověnčeným Lamarovi a jeho Humble jsem tedy sklopil uši a uznal, že je třeba get down a nadýchat se vzduchu. Ne že by to pomohlo, ale bylo hezky.
Do Brna se jezdí fajn a z Brna taky ještě bylo.
