Po několika úvodních, multimediálních a na vizuální prezentaci zaměřených večerech v různých pražských lokacích, se Lunchmeat Festival vrátil poslední zářijový den do známých útrob pražské Národní galerie, respektive Studia Hrdinů, a konečně naplno dostál svému podtitulu We See You Dancin’.

Lunchmeat přináší audiovizuální žně. V CAMPu za zády s projekcí na obrazovku širší než dvacet metrů slavil label Raster pětadvacet let. Divadlo Archa přivítalo Jana Kulku s Pramítačkou 2.0 a svůj projekt MA prezentoval Collectif Coin. Od čtvrtka se Lunchmeat přesunul do podzemí Národní galerie neboli prostorů Studia Hrdinů.

Po skromnějším ročníku, který proběhl loni na hranici všeobecné uzávěry, přichází dvanáctý Lunchmeat s bohatou přehlídkou toho nejlepšího, co je poslední dobou k vidění v evropském audiovizuálním umění. V týdnu od 27. září do 2. října se kromě jednotlivých interpretů komplexněji představí i dva labely. Čtvrtstoletí oslaví v pondělí v pražském CAMPu německé vydavatelství Raster a vystoupí jeho zakladatelé, Olaf Bender alias Byetone se svým minimalistickým setem a Frank Bretschneider s projektem No Content, na němž se podílí i Pierce Warneck. „No Content je obojí, dadaistický prank i vizuální mindfuck pracující s found footage a zobrazující smyslovou přehlcenost moderního světa,“ uvádí o projektu Lunchmeat.

Ještě než v září vypukne festival Lunchmeat, přichází kolektiv už ve čtvrtek 13. srpna s večírkem prodchnutým myšlenkou na pomíjivost bytí. Jeho podtitul Till the Last s sebou ale nese také dávku motivace vytrvat. Areál kladenské Poldi s konceptem perfektně souzní. Dlouho chátral a teprve nyní se v rukou nových majitelů otevírá kulturnímu dění. 

Lunchmeat není pouze festivalem, ale je to také kolektiv stojící za hudební, a hlavně vizuální produkcí na poli multimediálního umění. Zároveň se angažuje v současných problémech – například podpora hnutí Limity jsme my, a je nakonec i výraznou hybnou silou na poli elektronické hudby. Především, co se pražské scény týče. I když – nejen samotný kolektiv diskutuje o tom, zda se vůbec dá v českých podmínkách mluvit o scéně jako takové. 

Pražský audiovizuální festival Lunchmeat loni oslavil desáté narozeniny a ani letošní komplikovaná situace, jak se zdá, nebude stát v cestě oslavě jedenácté. K té by mělo dojít tradičně na přelomu září a října 28. 9.–3. 10., kdy festival proběhne podobnou formou jako loni – tři úvodní večery v průběhu týdne na různých místech v Praze (viz třeba AV performance Dashy Rush a Alexe Guevary v pražském planetáriu na předešlém ročníku) a následně tři noci v dnes již tradičním působišti akce – podzemí Veletržního paláce Národní galerie.

Dokumentární film The Sound is Innocent si dal za cíl představit elektronickou hudební scénu jako umělecké odvětví, které se ve své závažnosti vyrovná ostatním. Režisérka Johana Ožvold ve svém celovečerním debutu osobně diváky provádí nedávnou historií zvukového experimentu a elektronické avantgardy.

Snímek je hravou a poetickou cestou do snového světa nahrávacích studií, elektronické hudby a experimentálního zvuku. Dokumentární film The Sound is Innocent režisérky Johany Ožvold bude v české předpremiéře uveden 3. října 2019 na pražském Lunchmeatu.

Je to už taková příjemná rutina. Skončí léto, přijde září a Lunchmeat nabyde konkrétní podoby. Za devět let existence vyrostl audiovizuální projekt zaměřený na současnou hudbu a nová média do rozměrů téměř týden dlouhé přehlídky aktuální elektroniky.

Lunchmeat Festival představuje další jména, přibývají tři prestižní světové premiéry, legendy detroitskéhotechna, neúnavný experimentátor z Teheránu i čerstvé projekty s domácí stopou. Třídenní pražský festival konaný na sklonku září a začátku října tentokrát předjímá trojice koncertních večerů.