Julianna Barwick v Praze: reportáž | fotogalerie
„Julianna vrství, vrství a vrství. Zdánlivě kradmé, těkavé a pomíjivé tóny, zvukové fragmenty a bezeslovné hlasové smyčky cyklicky překrývá přes sebe a zajišťuje jim stálost, věčnost; nekonečná mlha stoupá z jejího ambientního rozjímání a hutní do nepropustného, senzitivního oparu, mozaikovité zvukové masy, která je stále velmi křehká, aby zkřivila vlásek, ale zároveň natolik intenzivní, že odstřelí do jiné sféry.“ (tf)
