S Jáchymem Krohe a Josefem Hradilkem z pražské alternativní kapely Dukla se setkáváme v srdci pražských Vinohrad, jejichž zákoutí se často prolínají v textech jejich předchozích desek. Potkáváme se v baru Bullerbyn, takže s obsluhou přichází automatická otázka, jestli si dáme pivo. Josef s díky odmítá a mimoděk mi říká, že nepicí leden protáhl a už je bez alkoholu třetím měsícem. Rozhovor tak otevíráme netradiční otázkou, jaké je jet turné a hrát koncerty bez kapky alkoholu.
V rozhovoru se následně bavíme o kreativním bloku, který stál za podobou desky Stejný lepší, prvním moshpitu na koncertě Dukly, o tom, jaké dostávají od fanoušků dárky, jak baví tvorba kapely rodiny hudebníků, o citelném přechodu k elektronice, pevných základech k fungování kapely a objevování nové hudby.
Jaké to je jet turné a hrát koncerty bez kapky alkoholu?
Josef Hradilek: Do týhle doby jsem nikdy nehrál střízlivej, snad kromě situací, kdy jsem byl nemocnej. Vždycky jsem si dal alespoň jedno pivko nebo panáčka, jak se říká na kuráž. Bez pití jsem daleko soustředěnější, jsem na stagi víc přítomnej. Taky jsem daleko víc nesvůj, uvědomuju si pozornost ostatních, jsem z toho trochu rozhozenej.
Jáchym Krohe: Když jsem zkoušel hrát bez alkoholu, překvapilo mě, že jsem vlastně úplně stejnej. Čekal jsem, že budu třeba nervóznější, ale bylo to fakt stejný. Naučil jsem se odfiltrovat, co se děje mimo stage. Dost k tomu pomáhá, že jsme hodně zahalený v dýmu. Nenecháváme na sebe svítit zepředu světlo, takže jsme takové siluety. Občas je toho dýmu tolik, že na pódiu ani nejsme vidět, ale takhle se mi to líbí.
Takže se nasvícením a dýmem se jak kdyby oddělujete od fanoušků?
Jáchym: To nemá být jakože se oddělujeme, jen je to takový efekt, který může pomoct tomu, abychom se necítili nejistí. Třeba se nestydím tančit. Hlavní důvod je určitě atmosféra. Přijde mi to zábavnější, než když jsou lidi na stagi perfektně osvícení.
Josef: Atmosféra je zásadní. Víc to zaplní prostor. Člověk si připadá jak v peřince a může se do toho líp ponořit a ztratit se v tom. Skoro jak na raveu.
Nedávno jste sdíleli na Instagramu reelsko s tím, že jste měli i moshpit.
Josef: Historický okamžik – náš první moshpit 22. března v Prešově.
Jáchym: Naše východoslovenský koncerty jsou vždycky divoký. Tam jsou ty lidi opravdu živelný a jsou super.
Josef: Hlavně jak jsou mladí, tak jsou bez zábran a hrozně si to užívají a my s nima.
Jáchym: Studenti na Slovensku mají zadarmo cestování vlakem po zemi. Máme takovou partu hardcore fans, kteří za náma přijedou na Slovensku fakt všude.
Jak velká parta za vámi takhle všude jezdí?
Josef: Tvrdý jádro jsou dva klučinové, kteří nám vždycky dovezou nějaký dárek a na sebe vždycky nabalí v každým městě další kámoše.
Jaké dárky dostáváte?
Josef: Takový porcelánový zvířátka, třeba pejsky. Nemá to v ničem základ, je to takovej jejich running joke.
Jáchym: Už se nám to ve studiu začíná kupit. Máme je všechny schovaný na poličce, už jich je šest. První zvířátko jsme rituálně zahodili do jezera Liptovská Mara. Vždycky, když jedeme okolo, tak se tam zastavíme, protože jsem tam jednou, když jsem jel turné s jinou kapelou, ztratil dioptrické brýle. Tak tam vždycky zajedeme a něco obětujeme.
Čím je kromě moshpitu tahle rozsáhlá tour výjimečná?
Josef: Je skvělý, že jedeme s více hostama. Už jsme měli koncerty v Barborou Cihak, dné a Ankim. Pozvali jsme kámoše, který máme rádi lidsky i hudebně a jsme s tím hodně spokojený. S každým je to úplně jiný a je to skvělý.
Jáchym: Navíc všechno to jsou jednočlenné projekty, tak se krásně vejdem do auta a jedeme společně. Oproti předchozímu turné jde taky znát větší počet lidí na koncertech. Docela se to rozrostlo.
Daří se vám naplnit kluby i v menších městech? Návštěvnost koncertů kapel alternativní scény mimo velká města je přeci jen poslední roky ožehavé téma.
Jáchym: Mám pocit, že oproti předchozímu turné je nárůst lidí tak o polovinu, nedá se to ale paušalizovat. Je to různý.
Josef: Třeba v Rožnově pod Radhoštěm jsme nikdy nehráli a přišla tam necelá stovka lidí, což bylo báječný. V Rožnově zrovna funguje hodně živá hudební scéna, což na to určitě mělo vliv, i když jsme nečekali, že jich tam bude tolik. Pak jsme třeba přijeli do Klatov, kam přišlo třináct lidí. Každý město je jiný. Je to hodně nepředvídatelný. Hrajeme na spoustě míst, kde jsme nikdy nebyli, a tak často nevíme, co od toho čekat.
Všichni máte vedle Dukly další práci. Máte jako sen možnost se koncertováním s kapelou naplno živit?
Josef: Bylo by to skvělý, dokud by to neznamenalo dělat umělecké kompromisy v naší hudbě, což se obávám, že by tady na profesionální úrovni nutný bylo.
Zkoušelo Duklu podepsat některé z velkých vydavatelství a z důvodu, že si chcete zachovat svou nezávislost, jste odmítli?
Jáchym: Distribuci máme u velkého vydavatelství, jinak desku vydáváme u Bumbum Satori, kde máme zajištěný i booking a jsme tam moc spokojený.
Jak vaší tvorbu vnímá rodina?
Jáchym: Babička si v osmdesáti dvou letech založila Instagram a tiskne si na A4 storíčka Dukly a vystavuje si je doma, ať má přehled, co dělám.
Josef: Rodiče si nás určitě všimnou, když se o nás dočtou třeba v Respektu nebo na AlterEchu. Samozřejmě by rádi přišli na křest a hodně nám fandí. Jestli nás poslouchají, si jistý nejsem. Posílám jim odkaz na Spotify do rodinnýho chatu, ale jestli si to fakt pustí, vlastně nevím.
Jáchym: Naši si to pustí, protože mají credits na desce – půjčili chalupu, kde jsme nahrávali. Dostali vinyl a pustili si ho, i když to asi není jejich vibe.
Josef: U nás v rodině to nejvíc cení děti mých sourozenců. Ty znaj některý klidně i starší refrény nazpaměť. Je jim od sedmi do třinácti let.
Tohle je poprvé, co jste dělali celé album od úplného začátku společně a je na něm citelný výrazný posun k elektronice. Je to tím, že jste na něm byli od začátku spolu?
Jáchym: Společně na tom děláme nějakým způsobem odjakživa, i když byl dřív samozřejmě hlavní Lukášův songwriting a my jsme dodělali aranže nebo svou linku. Teď jsme u toho byli od začátku všichni naplno, což byl spíš takový přirozený přerod. Elektronika tam byla slyšet trochu i dřív. Není to tak, že bychom si naplánovali, že změníme žánr a budeme to dělat jinak.
Josef: Už minule jsme vydali pár písniček, který jsme dali dohromady kapelně, i když to většinou bylo tak, že zárodek písničky byl v Lukášové hlavě. Tím, že jsme jamovali společně od začátku i s Jáchymovýma synťákama, tak je tam ten vliv slyšet víc. Bereme to jako přirozený vývoj.
Současné rychlejší skladby sedí do toho dýmového prostředí raveu, který jste popisovali na začátku.
Jáchym: Na koncertech to ještě trochu zrychlíme. Máme to rádi takhle živější.
Takže moshpit budete mít teď všude, třeba i na pražském křtu ve vyprodané MeetFactory.
Jáchym: V MeetFactory prosím ne, tam budu mít rodiče, tak ať nepřijdou k úrazu. Jinak, tyjo, kéž by se to dělo.
Josef: Posloucháme hrozně široký spektrum věcí, zmíním třeba dánskou hudebnici a skladatelku ML Buch, která na konci minulýho roku vydala skvělý album Suntub. To jsem poslední dobou poslouchal hodně. Celkově fakt rád poslouchám současný severský producenty a písničkáře.
Jáchym: Já se vracel ke starším věcem, třeba k devadesátkám. Z nových desek nás všechny myslím dost baví novej Yung Lean. Sega Bodega má skvělej novej singl a jeho tvorba je celkově drobná inspirace téhle naší desky. V poslední době jsem ztratil přehled v čerstvě vydávaný hudbě, protože toho jde ven fakt strašně moc. Když jsem psal pro Full Moon, tak jsem naposlouchával vždycky všechno nový, ale teď na to nemám tolik času. Rád hudbu poslouchám, když nedělám vůbec nic jinýho a soustředím se jenom na to. Neumím poslouchat k práci nebo k uklízení, to je potom těžký.
Josef: Já si teď udržuju přehled nový hudby díky tomu, že jsem začal pouštět hudbu na Radiu 1.
Jak ses k tomu dostal?
Josef: Převzal jsem to po Lukášovi. Hrával tam pět let vždycky v pondělí ráno. Vždycky mě lákalo pouštět lidem do uší výběr hudby, která je podle mě dobrá, takže když mi nabídnul přebrat to po něm, tak jsem po tom skočil. Poslední rok dva, než jsem tam nastoupil, jsem trochu stagnoval v objevování nové hudby a tohle bylo skvělý pošťouchnutí, abych se tomu zase pořádně věnoval. Často poslouchám třeba londýnské radio NTS, kde je obrovskej archiv starého i nového a je to taková bezedná studna inspirace.
Co vás v poslední době zaujalo na tuzemské scéně?
Josef: Hodně mě baví třeba projekt Gb Clifford, sideprojekt jistý pražský písničkářky, hlavně naživo je to super zážitek.
Jáchym: Sunnbrella třeba dělá skvělý věci.Josefe, ty ses seznámil s klukama a přidal se ke kapele (tehdy ještě Mayen) skrz inzerát. Přijde vám, že kapela, která vznikne tímhle „profesionálnějším” způsobem, může mít pevnější základy k funkčnosti kapely, než ta, kterou dají dohromady nadšení kamarádi?
Josef: Tehdy jsem hledal novou kapelu, protože se rozpadla má kapela s kámošema ze střední, a to právě fungovalo na bázi přátelství a srandy, ale nebyli jsme moc schopný fungovat a scházet se na zkoušky. Tady tím, jak to bylo seznámení skoro až na profesionální bázi, to dalo základ nějaký větší jistotě, že to bude líp šlapat. Na našem vztahu mi přijde super, že se čím dál víc sbližujeme i lidsky. Spousta kapel vznikne z přátelství a pak se začnou rozhádávat a nesnášet se, ale já cítím, že se sbližujeme čím dál víc, což je pro kapelu a její fungování jedině dobře. Je to funkčnější model, ale není to pravidlo. Každá kapela funguje jinak.
Jáchym: Dukla taky vznikla až po letech společnýho hraní. Já s Lukášem hrál v jedné kapele už před Mayen a fungujeme na bázi přátelství fakt dlouho. V Dukle máme dobrou disciplínu, scházíme se pravidelně a makáme. Není to, že bychom si řekli, že na to kašlem a jdeme na pivo, i když samozřejmě i to se občas stane. I před tímhle turné jsme hrávali docela často, tak nás to nutilo zkoušet na koncerty a vymýšlet nový věci, ať nehrajeme pořád to samé.
Zažili jste s Duklou kreativní blok, kdy jste třeba nevěděli, kam dál?
Josef: Něco takového předcházelo tvorbě tohohle alba. Lukáš mi říkal, že ho dlouho nenapadal žádnej text a neměl nápady pro písničky. Měl kreativní blok, a tak navrhl, že by rád zkusil skládat jinak. Proto jsme spolu odjeli na chalupu a pojali to takhle. Kreativní blok dal vzniknout tomu, že jsme se na téhle desce od začátku podíleli všichni společně. Takže i když se nějaký blok objeví, společně to překonáme.
Proč nepíšete vlastní texty? Chce Lukáš zpívat jen svoje vlastní slova a emoce?
Jáchym: Já si myslím, že by to nějakým způsobem bylo i kontraproduktivní, kdybychom dávali hlavy dohromady a něco takhle psali. Je lepší, že je to výpověď jedním hlasem. Všichni trochu píšeme vlastní texty, ale ne pro Duklu.
Josef: Vnímám, že Lukášovo vyprávění je signature Dukly. Nemám potřebu tam vkládat svoje texty.
Spatří někdy světlo světa?
Josef: Snažím se psát, ale spíš anglicky.
Jáchym: Taky píšu anglicky, proto mě to ani moc nemotivuje zasahovat do textů Dukly. Většinu literatury a hudby konzumuju anglicky a v češtině si nejsem až tak jistej, že bych do toho chtěl Lukášovi skákat. Mám s tím nějaký plány, nicméně veškerou energii teď bere Dukla.Pravděpodobně největší ohlasy z nové desky vzbudil singl Prší třetí den, na které vám hostuje Tomáš Kučera aka TK27 z 58G. Plánujete častěji rapové featy?
Josef: Častěji ne. Hip hop je jasně vyhraněný žánr, ale inspiruje nás od začátku. Lukáš jako hudebník začínal s rapem když byl teenager, byla to jeho první hudební zkušenost, takže k tomu má taky blízko. Rádi se s tím nějakým způsobem sblížíme, ale neplánujeme vyloženě další rapové featy. Jedině když to ten song bude vyžadovat, což nám zrovna v tomhle songu přišlo, tak jsme po tom šli. Nezačali jsme ale pracovat na tom, že bychom si řekli, že potřebujeme rapovej track. Takhle to nebylo.
Co je váš nejoblíbenější track z celýho alba?
Jáchym: Můj byl ze začátku Gripen a teď spíš MZV.
Josef: Mě taky hodně baví MZV. Je tam toho skrytýho tolik, že se vždycky zaměřím na něco, pak mě to omrzí, tak se zaměřím na něco novýho.
Jáchym: Je to i tím, že nám tenhle track obohatil dalšíma linkama Aid Kid, který se nám postaral na celé desce o postprodukci.
Dost aktivně se pohybujete v rámci vinohradské komunity, kde se pohybuje hodně hudebníků. Chodí za vámi často s nabídkami featů?
Josef: Většinou ten impulz a nápad ke spolupráci pochází od nás. Rádi děláme hudbu s kamarádama.
Dukla: křest desky + TAMARA + dné + Aid Kid b2b Tasya, Praha – MeetFactory, 9. 4. 24
